V případě prvoválečných rakousko-uherských zajatců se zpravidla setkáváme jen s dopisnicemi či zajateckými lístky, občas i s dopisnicemi týkajícími se převodů peněz našim zajatcům vězněným státy Dohody.

Německá vzducholoď LZ 127 Graf Zeppelin odstartovala v domovském Friedrichshafenu 15.10.1929 na tzv. “Balkanfahrt” s hlavním cílem v Bukurešti (16.10). Během zpáteční cesty, tzv. “Schlesienfahrt”, která vedla přes území dnešního Polska (Opolí, Vratislav) byla z důvodu husté mlhy nucena změnit původně plánovanou trasu letu a ze Slezska se vracela přes Moravu. Díky rozmaru počasí se tak 17.10.1929 nečekaně objevila vzducholoď Graf Zeppelin také nad Znojmem.

Po zániku Rakousko-Uherska zůstaly v platnosti ještě po několik měsíců poštovní ceniny původních států. Jednu z nich použil odesílatel vyobrazeného těžšího doporučeného dopisu odeslaného v prosinci 1918. Zaslaný dopis vážil něco přes 20 gramů, a proto ho odesílatel vyplatil 20hal základní výplatné + 5hal nadváha dopisu nad 20 gramů + 25hal příplatek za doporučenou zásilku, celkem tedy 50hal. 

Válka mezi Pruskem a Rakouskem proběhla v létě roku 1866. Sbory rakouské armády seformovaly na Moravě a odtud se přesunovaly k Hradci Králové, kde se dne 3. července uskutečnila hlavní bitva, ve které byla rakouská vojska tvrdě poražena. Na severním bojišti operovalo 7 sborů a 5 samostatných jezdeckých divizí řízených vrchním velitelem, polním zbrojmistrem Ludvíkem von Benedekem.

První světová válka si vyžádala značné množství zraněných vojáků i civilistů. Mnoho z nich přišlo z různých příčin o zrak. Po vzniku Československa byl proto vytvořen Svaz čs. oslepených vojínů, který zřizoval školy pro osleplé vojáky, pomáhal jim v případě sociální tísně a snažil se jim usnadnit jejich nelehký život. 

Klub českých turistů je tradiční organizací založenou roku 1888. I v době světové války se snažila svým členům poskytovat své služby, aby jim alespoň dočasně pomohl zapomenout na válečné hrůzy. Dne 7.4.1941 odeslalo ústředí Klubu českých turistů větší množství materiálů a map své odbočce ve Vodňanech. 

Není příliš známo, že Rakousko-Uhersko patřilo mezi evropské pionýry letecké pošty. První stálá letecká poštovní linka byla otevřena již v roce 1918 mezi Vídní, Krakovem a Lvovem. Všechna tato tři města se tehdy nacházela na území monarchie, dnes leží ve třech různých státech: Rakousku, Polsku a na Ukrajině.

V době vzniku Československa nebylo běžné, aby průměrný občan disponoval bankovním kontem, své peněžní převody zpravidla řešil formou složenky placené na místním poštovním úřadě. To byl i případ odesílatele vyobrazené peněžní poukázky podané v lednu 1919 na poštovním úřadě Moravičany nedaleko Uničova.

Košická emise 1945 je dle katalogu prvním čs. poválečným známkovým vydáním, které začalo být uváděno do poštovního provozu dne 26.3.1945, kdy vyšla i poštovní známka v hodnotě 2Ks. Všechny známky této emise platily především na Slovensku, kde nahradily od května 1945 dosud platné poštovní známky Slovenského štátu. 

Poštovní předpisy umožňovaly zasílání tiskovin jako doporučených zásilek. Tuto službu využívali zpravidla obchodníci, kteří chtěli mít jistotu, že jimi zasílané dokumenty příjemce řádně obdrží. Zasílané tiskoviny musely být kdykoliv překontrolovatelné, jelikož jejich odeslání bylo spojeno s ...

Sokolské slety byly sportovními a kulturními událostmi, kterých se účastnily statisíce diváků a desítky tisíc cvičenců. První slet proběhl roku 1882, v roce 1926 se konal již slet osmý. Jednalo se o první slet konaném na Strahovském stadionu, jehož tribuny měly kapacitu 130.000 osob a plocha sletiště pojmula až 14.000 sportovců. 

Od použití prvního československého příležitostného poštovního razítka je tomu letos  sto let (původní text publikován v roce 2019, poz. autora). Co ale rozhodlo o jeho zhotovení právě k příležitosti Župního sletu sokolstva ve Znojmě, se již patně nedopátráme. Tuto událost si alespoň v následujícím textu nastíníme v širších historických souvislostech. 

Čs. pošta umožňovala odesílatelům složenek psát na rub dokumentu zprávu pro příjemce. Tato možnost byla využívána ale jen výjimečně, většinou odesílatel peněz byl s příjemcem domluvený a platba byla identifikována dle jména odesílatele peněz. To ale nebyl případ vyobrazené složenky odeslané roku 1928. 

Kancelář prvního čs. prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka (1850-1937) byla v čilém poštovním styku nejen s čs. úřady, ale i čs. obrany pobývajícími doma i v zahraničí. Příkladem je úřední doporučený dopis odeslaný z poštovního úřadu na Pražském hradě roku 1924 do Švýcarska.

V roce 1919 bojovali čs. legionáři jak na domácí frontě na Slovensku a Podkarpatské Rusi (příslušníci čs. legií ve Francii a Itálii), tak v cizině na Sibiři (čs. legionáři v Rusku). Nově vzniklá republika se jim rozhodla vzdát hold, a dne 27.10.1919 vydala Čs. pošta sérii tzv. Legionářských známek zobrazujících lva trhajícího okovy a matku s dítětem.

První československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk (1850-1937) byl ve svém politickém úřadě v období 1918-1935, poté se kvůli svému věku a zdravotnímu stavu musel své funkce vzdát.  Zbytek života strávil na zámku v Lánech, kde dne 14.9.1937 zemřel. 

Řeka Dyje, německy Thaya, vzniká na soutoku Moravské a Rakouské Dyje v Dolnorakouském městečku Raabs an der Thaya. Její tok je necelých 240 km dlouhý a na svém konci se v česko-slovensko-rakouském trojmezí vlévá do řeky Moravy jako její nejdelší přítok. Horní tok Dyje od Raabsu po Znojmo, charakteristický meandrujícím a poměrně hluboký kaňonem, protéká Rakouskem a u dalšího městečka Drosendorf vtéká na Moravu. Po dalších zhruba 30 km se stáčí zpět k jihu, stává se hraniční řekou a zhruba 10 km před Znojmem se vrací zpět na území Moravy. 

Již od nepaměti korespondovali obyvatelé různých států se svými soudními orgány. To byl i případ vyobrazené úřední obálky libereckého okresního soudu z 30.1.1919, která byla adresovaná známému pražskému advokátovi JUDr. Karlu Rixovi (1873-1956) zastupujícího u soudu některého ze svých klientů. 

Ještě nedávno jsem vyprávěl kolegovi filatelistovi, jak si vybavuji druhý výbuch ve Vrbětických skladech. Ale pletl jsem se, podle data to byl ten první. Jen pro rekapitulaci, bylo to 16.10.2014. Tehdy jsem doma na zahradě sekl poslední podzimní trávu. Ačkoli je to od nás do Vrbětic vzdušnou čarou cca 30 – 35 km, pamatuji si tu velkou ránu, která přehlušila sekačku na trávu, a ohromný mrak kouře a následné dunění z Vizovických vrchů … Všichni Zlíňáci si vzpomenou na to, co se dělo potom. 

Ve dnech 10. a 11. července 1809 se v okolí Znojma odehrála jedna z méně známých, ale neméně významných bitev napoleonských válek. Jednalo se totiž o poslední bitvu páté protifrancouzské koalice, která ale zůstává ve stínu předchozí bitvy u Wagramu z 5. a 6. července. Bitva u Znojma, svedená mezi armádou Francouzů a naší rakouskou císařskou armádou, skončila příměřím, které fakticky znamenalo pro značnou část jižní Moravy (včetně Znojma samotného) okupaci francouzskou vojenskou správou.

Maritim je dobové označení „správného námořníka“ používané příslušníky c. a k. Válečného loďstva. Jedním z nich bezesporu byl pan Jaroslav Škába (1884-1945). Ten pocházel z rodiny žižkovského hostinského, který sám v mládí sloužil v Rakousko-uherském válečném námořnictvu. Otec sice chtěl, aby se syn vyučil některému řemeslu, ale mladý Jaroslav spíše tíhl k dobrodružství. V sedmnácti letech proto odešel z domova do francouzského přístavu Le Havre, kde se nechal najmout jako námořník na loď.

V předválečném Československu dominovaly čs. fotbalu pražské kluby Sparta a Slavie. Sparta se stala mistrem v létech 1918, 1919, 1920, 1923, 1924, 1926, 1927, 1932, 1936, 1938 a 1939, Slavia v létech 1922, 1925, 1929, 1930, 1931, 1933, 1934, 1935 a 1937. Na ostatní týmy zbyla jen vítězství v létech 1921 a 1928 – obě si zajistil legendární klub SK Viktoria Žižkov.

Oba týmy stále hledaly nové posily a jedním z nejžádanějších hráčů byl útočník Josef Bican (1913-2001).

V loňském roce se mi podařilo získat níže vyobrazenou celistvost: doporučený a spěšný firemní dopis odeslaný mezi frenštátskou centrálou firmy Křenek a její prodejnou ve slovenském městě Handlová. Zásilka byla odeslána dne 4.9.1939, tedy jen několik dnů po vypuknutí Druhé světové války. Do místa určení dopis dorazil dne 8.9.1939, což je rychlost, o které bychom si nyní mohli většinou jen nechat zdát.