MARITIM JAROSLAV ŠKÁBA
Maritim je dobové označení „správného námořníka“ používané příslušníky c. a k. Válečného loďstva. Jedním z nich bezesporu byl pan Jaroslav Škába (1884-1945). Ten pocházel z rodiny žižkovského hostinského, který sám v mládí sloužil v Rakousko-uherském válečném námořnictvu. Otec sice chtěl, aby se syn vyučil některému řemeslu, ale mladý Jaroslav spíše tíhl k dobrodružství. V sedmnácti letech proto odešel z domova do francouzského přístavu Le Havre, kde se nechal najmout jako námořník na loď. Během následujících dvou let procestoval evropské i americké vody. Vzhledem ke zkušenostem z pohostinství pracoval na některých plavidlech i jako stevard. Po návratu do Prahy se rozhodl vstoupit po otcově vzoru do Kriegsmarine a léta 1904-1907 strávil na palubě křižníku SMS Franz Joseph I, kde zastával funkci dělostřelce. Jeho plavidlo bylo roku 1905 vysláno do Číny, kde propukly nové protievropské bouře. Prosinec 1905 a leden 1906 proto strávil Jaroslav Škába převážně v Šanghaji. Jeho křižník se plavil v čínských vodách až do roku 1908, když už byl sám Škába opět doma.
Po odsloužení základní vojenské služby odešel Škába v roce 1907 do civilu a po návratu do Prahy pracoval několik let jako topič a tovární dělník. Po vypuknutí První světové války byl Škába znovu povolán do Kriegsmarine, kde sloužil v létech 1915-1918. V té době bylo námořnictvo ale britsko-francouzsko-italskou blokádou uzavřeno v Jaderském moři, takže žádné další zámořské cesty již Škába neabsolvoval. Podstatnou část své služby strávil na palubě torpédoborce SMS Csepel. Plavidlo bylo v Kotoru v květnu 1916 těžce poškozeno francouzskou ponorkou Bernoulli (Q83). Loď strávila většinu roku 1916 v opravě, do služby byl SMS Csepel uveden až v lednu 1917. Kotor se stal osudným i samotné francouzské ponorce, která zde při dalším útoku v únoru 1918 najela na minu a celá její posádka čítající 23 námořníků zahynula.
Zanedlouho se již SMS Csepel účastnil bojové operace v Otrantské úžině, jejímž cílem bylo prorazit spojeneckou blokádu Jaderského moře. V únoru 1918 se v době Kotorské vzpoury nacházel torpédoborec ve zdejším přístavu. Ačkoliv Škába a řada dalších námořníků souhlasila s požadavky vzbouřenců a chtěla se k nim přidat, kapitán plavidla udržel loď pod kontrolou loajálních námořníků a aby předešel vzpouře a příklonu posádky ke vzbouřencům, přemístil torpédoborec z kotorského přístavu na volné moře, čímž zlomil odpor provzbouřenecky orientovaných členů posádky.
Po skončení války se vrátil Jaroslav Škába do Prahy a zanedlouho si otevřel na Královských Vinohradech obchod s vínem, které dovážel z Chorvatska od svých přátel. Ve druhé polovině třicátých let byla již jeho firma natolik zavedena, že Škába začal sepisovat své vzpomínky na službu u námořnictva do formy humoristických románů. I když se zde nevyhýbá ani vážným tématům a službu na válečné lodi rozhodně nepopisuje v idylických barvách, vždy nakonec příběh skončí nečekanou humornou pointou. Proto jsou Škábovy knihy populární od jejich vydávání v období konce ČSR 1 a Protektorátu, přes krátké okénko nastalé po roce 1968 až do dnešních dnů, kdy vyšla většina jeho textů v novém vydání. Na svůj čínský pobyt zavzpomínal Škába zejména ve své nejznámější knize „Boxeři v Šanghaji“ vydané roku 1938. Sám Jaroslav Škába si ale úspěchu svého literárního díla příliš neužil, zemřel krátce po skončení Druhé světové války v červnu 1945 v Praze.
Lubor Kunc, 24/05/2022
