Většina našich čtenářů zřejmě bude sledovat dostihový závod Velká pardubická steeplechase, která je pořádána již od roku 1874. Jednou z místních překážek je „Poplerův skok“ pojmenovaný právě po vysokomýtském rodáku Rudolfu Poplerovi (1899-1932). Překážka upomíná na poslední závod tohoto špičkového jezdce.

Až do roku 1962 byla nejvyšším stupněm filatelistických výstav výstava mezinárodní. Zpravidla se jednalo o výstavy s účastí sběratelů z několika málo států, případně kontinentální výstavy za účasti filatelistů ze zemí pokrývajících celý příslušný kontinent. Již před Druhou světovou válkou se stále více propojovali filatelisté Evropy a Severní Ameriky, po válce se pak do světového filatelistického dění zapojovali sběratelé i z dalších zámořských zemí, často vzniklých jen před několika málo léty. 

Mobilizace čs. armády v roce 1938 přinesla i aktivaci systému polních pošt. Jejich hlavním přepravním prostředkem byla železnice, kterou využívaly jednotlivé úřady polních pošt k dopravě přijatých poštovních zásilek do tzv. třídíren polních pošt, odkud byly tyto zásilky distribuovány po železnici dále. Přepravované zásilky byly transportovány v kožených pytlích, jejichž hrdlo bylo vždy zaplombováno. 

V severní části kanadské provincie Britská Kolumbie vzniklo roku 1807 městečko City of Prince George, které se posléze stalo regionálním centrem této části Kanady. Dnes zde žije kolem 75.000 obyvatel, kteří pracují ve dřevařství, potravinářství, strojírenství či v chemickém a rafinérském průmyslu. 

V roce 1908 se slavilo 60. výročí nástupu na trůn císařem Františkem Josefem I., což byla příležitost k mnoha slavnostním shromážděním či akcím. Pozadu nezůstala ani Praha, kde proběhla ve dnech 14.5. – do 25.10.1908 Jubilejní výstava Obchodní a živnostenské komory. Jejím cílem byla nejen oslava panujícího císaře, ale i propagace Českých zemí a jejich hospodářské základny.

Po rakousko-uherském dobytí Srbska v říjnu 1915 podléhalo srbské území vojenské správě. Ta zde suplovala státní správu a mimo jiné organizovala i civilní poštovnictví na dobytém teritoriu. Původní srbské poštovní úřady nahradily vojenské „etapní pošty“ .

Mimo dalších listin podléhaly kolkovnému již od dob Rakousko-Uherska i vybrané poštovní formuláře. Jedním z nich byly balíkové průvodky podléhající kolkovnému ve výši 10hal. Poštovní správa nechala kolky natisknout přímo na příslušnou průvodku, takže odesílatel nemusel kolek nikde shánět, ale pouze zaplatil cenu formuláře, která již obsahovala i tento poplatek.

Korespondence příslušníků Československé domobrany z Itálie 1) dislokovaných na území Čech a jižní Moravy, kde vykonávaly většinou pohraniční  službu, patří spíše mezi vzácnou. Jednotlivé domobranecké prapory se totiž v poměrně krátkém období let 1919 až 1920 často přesouvaly a navíc také docházelo ke slučování praporů v důsledku postupné demobilizace domobranců. Více k problematice naleznete také v obsáhlém článku [1] .

Vězni koncentračních táborů doslova životně záviseli na obsahu balíčků zasílaných jim rodinnými příslušníky či přáteli. Odesílatelé těchto zásilek ale chtěli mít jistotu, že balíček pošta skutečně doručí, byť rozdílení obsahu balíčků v táborech již pošťáci zajistit ani ovlivnit už nemohli. 

Některý z obchodních partnerů Občanské záložny v Lázních Bělohrad odeslal jen několik dnů po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava této bance svůj obchodní leták. Jelikož se jednalo o poměrně tenký dokument, nemusel ho ani vkládat do obálky...

V případě prvoválečných rakousko-uherských zajatců se zpravidla setkáváme jen s dopisnicemi či zajateckými lístky, občas i s dopisnicemi týkajícími se převodů peněz našim zajatcům vězněným státy Dohody.