JOSEF BICAN A KAREL STŘÍBRNÝ
V předválečném Československu dominovaly čs. fotbalu pražské kluby Sparta a Slavie. Sparta se stala mistrem v létech 1918, 1919, 1920, 1923, 1924, 1926, 1927, 1932, 1936, 1938 a 1939, Slavia v létech 1922, 1925, 1929, 1930, 1931, 1933, 1934, 1935 a 1937. Na ostatní týmy zbyla jen vítězství v létech 1921 a 1928 – obě si zajistil legendární klub SK Viktoria Žižkov.
Oba týmy stále hledaly nové posily a jedním z nejžádanějších hráčů byl útočník Josef Bican (1913-2001). Ten se narodil českým rodičům ve Vídni a měl díky tomu rakouské státní občanství. S fotbalem začal ve vídeňských mládežnických klubech, kde hrával v létech 1923-1931. Následně přestoupil do rakouského ligového fotbalu, ke byl členem klubů Rapid Vídeň (1931-1935) a Admira Vídeň (1935-1937). V létech 1933-1936 byl fotbalovým reprezentantem Rakouska.
V roce 1937 přestoupil do Slavie Praha. Klub sice v roce 1938 ligu nevyhrál, ale Slavia zvítězila v ceněném Středoevropském poháru 1938, když porazila OFK Bělehrad, Inter Milán, Janov 1893 a ve finále zdolala Ferencvároš Budapešť 4:2. Josef Bican se stal jedním ze slávistických hrdinů tohoto klubového úspěchu.
I díky tomuto výsledku chtěla J. Bicana do svého kádru i čs. reprezentace, zejména s ohledem na blížící se mistroství světa 1938 ve Francii. Bican měl ale stále rakouské občanství a jeho situaci zkomplikoval německý „Anschluß“ Rakouska v březnu 1938. Po jeho provedení se totiž Bican automaticky stal říšským občanem. O jeho služby měl zájem i německý reprezentační trenér Sepp Herberger (národní tým vedl v létech 1936-1942), který již zaangažoval do získání Josefa Bicana i německého politika Josefa Goebbelse a JUDr. Wilhelma Tschakerta, předsedu Svazu německých fotbalových klubů v Československu („Deutscher Fußball-Verband“). Bican osobně dával přednost spíše životu v Československu, ale „udělení“ německého občanství nemohl úplně ignorovat.
Vyjednávání s čs. úředníky ohledně jeho statutu také nepřinesla kýžený výsledek, byrokratický aparát považoval Bicana za cizince a hledal spíše důvody, jak ho z Československa dostat, než způsob, jak ho zde udržet. V té chvíli dostal nápad slávistický právník JUDr. Karel Langer. Ten navrhl získání domovského práva pro Josefa Bicana, které mohla obec udělit s podmínkou získání československého státního občanství. Bican s tímto řešením souhlasil, ale ještě zbývalo najít obec, která by mu toto právo udělila.
Zde vstoupil na scénu dlouholetý slavistický funkcionář Karel Stříbrný, který vedl finanční a kontrolní výbor klubu. Jeho bratr Antonín Stříbrný byl zastupitelem obce Slivenec a přesvědčil jak starostu Bedřicha Růžičku, tak i obecní zastupitelstvo, jehož správní komise Bicanovi domovské právo s podmínkou čs. občanství udělila dne 15.4.1938. Bican v té době vystupoval jako osoba bez státní příslušnosti, protože jeho rakouské dokumenty pozbyly planosti a nové německé si ještě nevyzvedl. Odměnou za udělení domovského práva byl poplatek 1.000 Kč případně sehrání fotbalového zápasu s místním klubem. Bican i Slavia zvolili druhou variantu a dne 14.8.1938 sehrál AFK Slivenec utkání s SK Slavia, která nastoupila v nejsilnější sestavě vč. Josefa Bicana. Utkání skončilo 1:13 a přihlíželo mu na 3.000 diváků. Domácí klub vybral na vstupném několik tisíc korun a zbavil se tak nejen svých dluhů, ale ještě mu zůstaly peníze na několik budoucích sezón. Mistrovství světa se ale Bican nakonec stejně zúčastnit nemohl, protože se mu nepodařilo získat čs. občanství do 4. června 1938, kdy mistrovství světa začalo, ale bylo mu uděleno teprve 2 dny po skončení šampionátu (21.6.1938).
Pohlednice odeslaná Karlem Stříbrným s přáním k svátku pro Josefa Bicana a jeho staršího syna Josefa (19.3.1968)
Lubor Kunc, 24/05/2022